Jsem jako letadlo

Jsem jako letadlo, co spadlo z nebe na hubu

neříkám rovnou, že tahle situace nese záhubu

když kouzla mocných způsobí, že pravda kolem zřídla

pak jste-li letadlo, najednou neslouží vám křídla.

 

Bruslaři

 

Bruslaři říční jsou ohrožený druh

pánbůh ti pod nohy nakreslí modrý pruh

mráz lepí úsměvy pod nosy tichých buků 

uříznou zatáčku kolena divých kluků 

 

do prstů chlad, do očí klid se vpije 

u krbu pozdní večer, šálí tě nostalgie 

zase jsi tam, zima ti mokří vlasy

na zemi bruslař sedí ale nenaříká si.

Je to jen slovo

 

Je to jen slovo mezi námi 

ve tmě 

na zdi se prohýbají staré rámy

vzletně

když ještě odpovíš půl slova 

rámy se prohnou

znova 

 

Měsíc nam žere černou střechu 

tiše 

sušenku obalenou v plechu 

hryže 

když kousne ještě jednou znova 

musí se potom

schovat.

Než najdu slova

 

Než najdu slova vhodná do nového roku

popojdu směrem k zítřku o několik kroků

než řeknu přání, které osvítí ti cestu

ztratím ten správný moment v mimoděčném gestu

 

radši mi věř, že jdem-li stejným směrem

dojdeme k šťastným zítřkům dříve než před večerem

pěšina k domovu vždy vede přes údolí

přes potok slz a kroky které bolí

 

vykroč tím směrem, kam srdce kráčet ráčí

strništi navzdory a nebo přes bodláčí

vyhraj svá vítězství na bázi celoroční

s náladou denní namísto nálad nočních.