V domě u kouřícího králíka

 

V domě u kouřícího králíka 

je legrace, legrace veliká 

a lidi lidem klidně podávají dveře 

 

Karel Pavlovi a Pavel Věře

já mívám okno, dveře mi nikdo půjčit nechce

abych prý nevynesl spaní 

Někomu 

v domě u kouřícího králíka 

Mám klíče od domu.

Netuším ještě

 Netuším ještě, co všechno může přijít 

zda slunce zajde a pak zas zkusí vyjít 

sbalil sis kufry před třemi vteřinami 

ještě to nevím, že navždycky už sami

napsal jsi dopis, že opouštíš mé rety 

mizíš jak dým z poslední cigarety

mizíš jak slovo, od toho, kdo je cizí 

jak dýka do zad, jen bodne a zas zmizí.

Až naše životy se rozplynou

 

Až naše životy se rozplynou a zmizí 

odpadnem od světa a zas si budem cizí 

tak jako předtím než splynuly nám duše 

všechno se děje tiše, tajně, jednoduše.