Přemýšlím, zda stárnout je lidské nebo nelidské

Za necelý týden je mi pětačtyřicet. Lidi, kteří mě znají, se budou dělit na dvě kategorie. "Cože, na to nevypadáš!" a "No jo, to nám taky kdysi bylo". Obě kategorie budou mít pravdu. A já už se začal s předstihem obracet zpátky a koukat se, jak že to letí, aby mě to ten příští týden nepřekvapilo v plné síle.

Taky máte, pokud vám není 15, pocit, že už jste prožili několik za sebou naskládaných životů? Doba, kdy jsem dole na Doudlevecké, vlastně na Dukelské, říkal v patře ve školce "prosím přidat" a cpal se vším, co paní kuchařky uvařily, je jako kdyby byla cizí. A přitom ne.

Doba, kdy jsme se stěhovali do Nečtin a já díky osudu zažil venkovskou idylu s traktory, balíky slámy, kradenými jabky a lepením abíčkovských modelů, jako by byla někoho jiného. A přitom ne.

Pak člověk přepadne z rozjuchaného dětství přes okraj naivity do bublajícího kotle dospělosti. Zjistí, že dospělost je jenom číslo a uvnitř to jste pořád vy. Je to divná věc. Zdánlivě nekonečná řada okamžiků, milióny "teď" a najednou vám začne šednout vlas a svaly chabnou zákonem nepřitažlivosti. Láska je v ty roky vzedmutí, naděje, hledání a nalézání a bolest a vina a zrcadlo. A pořád jste to vy. A přitom ne.

Život, to jsou okamžiky přítomné. A přitom ne. A já od té doby, co jsem v první nebo ve druhé třídě napsal na psacím stroji příběh na deset vět o vlcích a liškách, bylo to drama, samosebou, pořád píšu a když se nad tím zamyslím, píšu, protože se mi líbí, jak to vzniká, a že to tam za mnou pak je. A kdybych uměl malovat, byly by to obrazy na půdě mého budoucího vnuka, jednou se na ně koukne a řekne "jo, to maloval děda, nic moc, ale bavil se tím". Nebo bych skládal hudbu krásnou jako orgasmus v tichu kina a vsadím se, že to bude to jediné, co si z mého příspěvku budete pamatovat. Nevím, co mi to ta moje hlava dělá. Život jsou okamžiky přítomné a přitom ne.

Tak dělám kroky dopředu a koukám dozadu a dopředu a pořád "prosím přidat". A mám tebe a je to krásný a mám vás ostatní a jsme fakt bezva rodina. A dá-li pánbůh, bude další fáze, další život, který nebude podobný tomu předchozímu, bude jako by byl cizí. A přitom ne.