Pokud je pravda, že všechno, co kolem sebe vidím, odráží mě, pak mám v sobě slušnej nepořádek, řekl bych. Vy všichni, kteří jste kolem mě, vás jsem si vyčaroval, abyste projevili moje nitro. Ubozí lidé moji! Takhle mnou vyvoláni, jako duchové z klidu jinosvětního, musíte se vztekat, lhát, brečet, podvádět, křičet, litovat sami sebe a plánovat, jak mě zabijete ve spánku. Nezbývá mi, než se vám omluvit! Za to, jací jste, můžu já, váš vyvolavač. Tenhle spiritisticky laděnej úvod měl svoji nutnost, svoje opodstanění. Ono totiž vlastně vůbec nejde o to, co si z toho vezmete vy, protože pokud je to o mně, pak jedinej, kdo si z toho může něco vzít, jsem já. Ale vaše reakce může něco prozradit o tom, jak to u mě vevnitř právě teď vypadá. Jestli uvidím milé, vyrovnané reakce, dokonce možná od nových, vyrovnaných lidí, pak se ve mně něco uklidilo. A to by bylo fajn. Samozřejmě, že po vás, tobě konkrétně, nechci!!!, abyste něco dělali, vůbec. Jak bych mohl chtít po odrazu v zrcadle, aby dělal něco jinýho, než jeho předloha. Pokud jsem se ani nehnul, ani se nehni! Tak. Hezky všecko v klidu. Jdu se podívat za dveře, na facebook, z okna a do telefonu, jak jsem se zlepšil.
