Smrdutost
Smrdutost
zarostlá v duši
jako kontryhely ve zdi šumícího mostu
uzené stehno kuřecí
na ústech plačícího dítěte
kde bydlím v tomto utěšeném prostoru?
kam padám? doleva a nebo nahoru?
koupil jsem žlutou rýži
v obchodě s barvami a s hladem
koupil jsem výtahovou šachtu bez výtahu
uzamčen v pornolásce společně i s uměleckým nahem
kdo pije chlast na léčbu smrdutosti
opřen o důlní stroje bez zjevného účelu
ten pláče saze po nocích
a opíjí se s časopisy
oslizle lascivního prudérního apelu
smrdutost
je jako revma v očích a touha v tichých koutcích úst
zrakový katar a vynucený půst
Jsem básník a kupec
jsem básník, malíř, sochař, lhář a kupec
nohama rovnou na zápraží domu
nezávisle položený do prostoru slunečně
prosvícené ulice
nechávám doznít pocit
ze včerejška
následně kulminovat z nohou vzrůstající
pocit ze dneška
nastřelený do duše fotografickým neumětelstvím
zdrogovaného maniaka oslavovaného médii
v pasáži sedí žena
unikátně jednoduše instalovaná osudem do reality dneška
má šátek na hlavě a strach
vůbec ji nezajímá osud cizích kolem někam jdoucích
tím méně básníka, malíře a kupce
chytlavé zvuky se točí bez ozvěny
za stěnou plesnivé místnosti kde hnije toaleta
proč musím bydlet se svou hypotékou
svůdnou jak nohy chlupatého barda?
nechávám doznít pocit ze včerejška
akutně podpořený chutí kvalitního rumu
z dovozu, předaný spolu s rumem na opilé chodbě
svítícího domu s pavlačemi
plnými příběhů bez prostředků a s trochou vyústění
nikam
Muž s duší kovboje
muž s duší kovboje
má v ateliéru jablko
okno s výhledem do protější zdi
a nahou ženu na kanapi
k obědu se nacpal kuřetem
pil vodu, ale až později
protože slyšel o blahodárném účinku
nenařeďování trávicích šťáv
muž s duší instalatéra
je tentýž, jen s jinou náladou
jablko snědl
napůl
a žena už je nahá napůl, kouká jí zadek
do prostoru
výtahovou šachtou se šíří zvuky
vůně parfému, co nikdy necítil
a erekce je blahodárný stav
a to ať venku prší nebo neprší
muž s duší kněze
je tentýž, jen s jinou náladou
má nové jablko přibité na zdi
a ženu zatlouklou do života
