Modrý muž na rudém pozadí

modrý muž na rudém pozadí

míjí ho špalír žlutooranžových světel

muž zvedá ruce jako když chytá dítě padlé z oblohy

nalevo nápis - cedule Autodíly

halogen do vody a já jsem jeden z těch, co plavou

prodáno za bratru 15 tisíc liber

svačina z igelitu za sklem po kterém kapky

dva bídně fungující stěrače - zamrzlé obočí

něco jsem snídal, co nesedlo a svačina to spraví

modrý muž na nábřeží u schodů náplavky

se rozmočí

Prodal jsem dveře

a)
prodal jsem dveře
jinam
nechávám vločky dovnitř pod nohama kluzká podlaha
až praští v prknech jejich tíha
světa

sova si brýle popotáhla, poposmrkla
na okně rozhlédla se a řekla tiše hůůůů
zůstal jsem spát

b)
prodal jsem dveře, třem obchodníkům se sny
jeden měl vrtulník a dva skočili z cesny
rovnou za křivolakým nosem
dali mi dukáty a dali mi co proto
a jeden z nich pil nekvalitní gin

má žena pije čaj z opilé levandule
má milou tvář a kočku, která luští sudoku
dívá se na mě, jak dělám, že ji nesleduju
má v srdci med a smítku na oku

c)
mé dveře koupil muž, má firmu s dehtem
dá si je v kanceláři někam pod okno
vždy chtěl mít dveře na východní stranu
na západní má kávovar a poloplnou vanu
a na stole má rýhu vydrápanou nehtem

ten muž má syna, má dluhy a taky souchotě
a stává o půlnoci na zápraží v pyžamu
já koukám na svou ženu, usmívám se
co bych dal za vanu

Plápolálilá

 

plápolálilá lilllááá oheeeň a kreslí ssstíny

na zdi plné plakátů, na zem plnou špíny

na nos na tvém nosu, je nosem dík stínu

 

piju čaj, za hudby sfér s tebou splynu, splynu, plynu

ssssssssss (hhhh) nebo tě minu, nevím a nevíš to ani ty

sdílím e? pocity city

i ty?

 

Písmák je hrozně nepřehlednej

 Na stupních vítězů

až budu geniálně sám

stupínek ke slávě mokrý od hadru a preparátu na podlahy

osoba s šátkem s cípy nahoru

švihne mě hadrem přes kotníky

a řekne Mazej vocaď, z těhletěch géniů mívám potom tiky

člověk se snaží a snaží a snaží

a voni mu po tom pořád šlapou

Jím rýži

jím rýži

protože průměrný Ćíňan žije průměrně o 10 let víc

než nadprůměrný Evropan zvyklý vstřebávat

takové dávky

poezie

jím rýži

z nostalgie

 

Čiči

Kočičí čičiči

děvčátko s šerpou

oči u sebe, 25 centimetrů, lino

je klid, podzim, úterý

kočičí nekočičí oči

splynou

 

Piannissimo

generál s flaškou vodky a s flaškou rumu

usnul nad pianinem Petrof, nad barem, nad partiturou

Dona Giovanni

a jeho žena potichounku teplou vodu

do vany

Starý muž

chechot šedého svetru

navzdory větru dešti poslední dřívko na otop

pak usíná a vrže prohýbaný strop

Na střechách

 a) ve stínu komína

schoulený do stínu komína

topím se v tichu

kouř budov okolních kreslí můj nekuřácký paradox (i do očí)

pššššt! já říkám pšššt!

té dámě odnaproti dohořela svíčka

tak už ji nechá a půjde spát

já vím

rosa

na drátech, jež vodí tramvaje, by ráda větší důležitost

přes Pražský most

lidi si čtou, co slabé světlo jenom dovolí

a přitom rádi sní si něco zcela jiného

prach za komínem do stran nohou jenom tak

a hele Měsíc zase

ruce vystřelil jsem do vesmíru naproti

a ten mi padl do klína a obličeje

více než je zdrávo

b) kolem té ohrady

kolem té ohrady

až za setmění

i trochu strachu

i trochu víc

když lampy schválně svítí o dost míň

se prosmýknu a potom přes dvory až k vašim dveřím

rychle po okapu ( zas trochu klapu

botama o okraj střechy) pak přes ty plechy  k místu kde

scházejí se stíny bosých noh

pak jedna božská a jeden neznaboh výměna slin

pět minut šmajdavého štěstí, a víc než třiadvacet hodin splín

c) jsi ráda sama

slunce když usne navzdory třem kávám v butiku

v hrnečku na okně ti stojí kytka seschlé trávy

myslím si, kolena u brady, že já jsem pro tebe ten pravý

na chvíle vděčné v doživotním dotyku

jsi ráda sama

usychám zkroucený jak do balíku připravená sláma

s výhledem králů v panství podkrovního bytu

někdy jdu na nebe a sním si (lžu si) že

jsi tu

držíš mě za ruku a mlčíš co svět dovolí, (fakt mlčí)

tisíce slov jak noty popadaly na ulici vedle kolejí

nikdo je nechce sbírat, metu ti z vlasů lístky z alejí

které sis přinesla i s trochou rosy na obočí

kuře tabasco

nejveselejší na kuřeti

je míchaný paradox na slanině

s pořádnou dávkou tabascové omáčky

dopiješ pivo, v bufetu americké provenience

dopiješ kávu ala Paris

a jdeš

slunce ti dneska nevadí

má nad tebou stejnou moc jako neslunce

nepřítomnost tmy je schizofrenní pocit

co znáš

opilá klavíristka hraje Schumanna popaměti

jedna její ruka hraje sama

pozoruješ, co vajíčka v břiše ne moc tiše

a když jdeš pak spát, tak piješ a přejídáš se

zbylo, tak nezbyde

když chrápeš, nikomu nevadí