překročils řeku, už není cesty zpět
spěch kopyt potvrdí sliny z huby koní
tvůj otec zmírá, řek bys, že příliš mladý kmet
vítr chce slzy a sedlo kůží voní
lesíkem bříz se čtvery nohy ženou
tak málo řekli si nezdární otec a syn
teď čáru rodinnou v půli přetrženou
dohání v odeltu nevyřčená z vin
jen chvíli posedět, podržet ruku rukou
v očích se dočíst, co říct lze jenom teď
tajně a stydlivě dvě stejná srdce tlukou
dvě sucha na rtech, ve vlasech jedna šeď
překročils řeku, kde rozvodněné břehy
studnici pocitů v duši nepřebernou
kde jizvy bolavé, tam nadosmrti stehy
už z dálky na vížce plápolat vidíš černou
