Proč a nač a zač a jak
Proč a nač a zač a jak
náš indián sed na kajak
se neví
když našli ho, ten maniak
měl ještě v ruce otvírák
(jo, v levý)
Co všechno vypil, nešťastník
už nezjistíme, bohudík
je mrtev
byl zvyklý skočit na valník
či na poštovní dostavník
krást složenky
a mrkev
Snad smůla v žití osobním
či směs, kde spolu s kávou blín
se sváří
na vině je i mafie (to vím)
ta sčítá, kdo co vypije (kdo s kým),
kdo vaří
Mě nesečtou, jsem indián
co chlastá s nima, chlastá sám
jak duha
na kajak v noci nesedám
ne, když pil jsem jako Dán
a druhá ..
..věc je to, že taky vím
kdo pije, vaří, smaží s kým
a mlčím
kdo s vlky žije po vlčím
naoko může v beránčím
na loďce v proudu
vlčím
Optimisticky na dně
akt. I.
na moři loďka se houpla , nespadli, nebojte se
William král a chrabrý komoří
a pili, pili, jak se patří, až všecko vypili
hledali na dně odpovědi
když louče dohoří
lid nuzný vpřed, a s ním i kat
řítí se k moři (minou i pohoří)
kdo není lid, je proti lidu, a tak je zabili
dvě těla u dna odpovědi vědí
akt II.
v nebeský knajpě seděj pospolu (louč hoří)
nebožtík král i jeho kamerling
zas lejou v hrdla moky mámivý
kdo z nás má tolik vůle k pití?
čaroděj kmán ze země sfing
za noci vezen v zemi zdejší
přivolá duchy z dálek zpět
dvě těla z hlubin, kašel dávivý
dvě duše s touhou zasejc k žití
akt III.
z těch dušnejch cest duch posílen
zná jakže vládnout chásce lidský
kdo věren byl, je odměněn
a v truhle našel rudy drahý
kdo krve lačnil, uvězněn
na zeď kreslí čáry numerický
zas v klidu lid i král i zem
a všici v knajpě korbel vlahý
V citadele ticha
(zde si, prosím povšimněte, že báseň má i tvar vázy, na což jsme byl upozorněn na mnou navštěvovaném literárním serveru)
V citadele ticha
pod peřinou
čekání na budík
manželské svátosti
že prej nepominou
teď budík, bohudík
v žaláři sebe
vedle sebe
poránu úsměvů
i svátosti
jako šafránu |
Zvon sklizně
Nalévá mléko do hrnéčků
rukou třesavou bez jizev
je to už léta, co s krajkou vlečku
pojila vášeň, stesk i zpěv
rozbitých kolen ve veselí
už bylo taky nespočet
polibky něžné, tam kde jmelí
a tam, kde táta zkazky čet
hoříval oheň u zdi nářků
korbílek v hrdlo, na počest
že život žijem, jak jde, jářku
a že nás ďáblík zkoušel svést
když stříbro zdobí vzpomínání
jako sýr chutný, díratý
tu sklízíš, co ti vzešlo z dlaní
a další štace za vraty
(dal bych vám toho sem víc, ale abyste se dobrot zase nepřejedli, jom pokud bude velkej zájem, poznám to podle halasných komentářů pod článkem a výzev k oznámení čísla účtu, abyste mě mohli sponzorovat) :-)))
