Šepto-vina

Stromy tajně šeptaly mi větvemi

(já musel ucho mít přitisklé na zemi)

že stíny končí tam, kde slunce začíná

a vina zmírá, kde ji srdce protíná

sestava s láskou prý není povinná

Byl soumrak a já měl náhle potvrzené

že nejvíc chutná znovu nalezené

a srdce nejlepší je, co lze najít v ženě

prý žádná žena není nevinná

však vina zmírá, kde srdce protíná

Tváří v tvář

Tváří v tvář svým neodpustitelným hříchům

tak někdy stávám

trochu víc sám

trochu víc v tichu

za oknem svého osobního vězení

řeč času nemilosrdného je řečí mlčení

o věcech, které se nemění

ulice píše morseovku lampami

všem slepcům života

kteří brailovým písmem vepsali

do svých duší dotazníky na milost

když v orgiích hladu to, co bylo

znásilňuje přítomnost

chytám tě za ruku

a expres do pekel má zase

výluku

Kam to jdeme?

pofidérnost

lidského zjevení na tomto světě

s každým dalším výhonkem hlouposti

kvete

a můj ty světe

kam to jdeme?

do země

kde všechno zapomeneme

nebo do nebe ...?

ležím u tebe

tvé vlasy provoněné v babím létě

a nahodilý dotek prstů na mé dlani

rozezvučí symfonii prolínání

a všechno je náhle dobré, čisté a navěky

a nová jara s prvoklíči nesou naděj od řeky

dívky, co zemřely

u silnice prodávají všeléky

Nad soumrakem mojí duše

Těžítko

Nad soumrakem mojí duše kluše Venuše

já kabátek si pletu s bourcem z moruše

skleněný svět těžítka na mém stole

vysílá bublinky ode mě až k lidem dole

dole na předměstí svých vlastních svědomí

co moje je, je vaše, co vaše je, to bude mým

kabátek z ostudy ti půjčím

milerád

zahoď co bylo, co má být, bude snad

jsem touhy po životě nesmrtelný desperát

O myšlence

Ovdověla

myšlenka

v mé hlavě

zemřel jí smysl, a vtip a schopnost drát se hravě

a já mám stéblo v zubech a sním si o výpravě

vezmu si batoh, svítilnu a ešus bez víčka

do chlebů vmáčknu salám, sýr a vajíčka

a potom v bouři, plískanici, vichru protestů

zásahem do hrudi oživím svůj pohled na cestu

a vpředu bude slunce vybalené z peřin

a já budu řvát a jásat, že tomu zas věřím

a uvidím, jak vezmeš moji ruku za prsty

do trávy vpijou se ty smutky, deště, protesty

pak na místech, kde jiní hrdinové nepochodí

se nová čistá duše zrodí

a s ní i myšlenka

možná se probudím a přestanu se obelhávat

a stéblo zadupou emoce do země

možná se probudím a zjistím, že už dávno ležíš

vedle mě

Dívka z Ipanemy

mlčela dlouho, neměla ráda změny

skútr a trh a růže Ipanemy

já mazlil lyru ona mé chtivé rety

já sypal lásku, ona sůl na filety

pak naše dlaně v hluku vlaků

proklály bezpáteřní krky draků

a pouštěly je do nebe

byli jsme psaníčky

ty pro mě a já pro tebe

když kola ranních listonošů

rozbuší náplň vašich hrudních košů

tak ozlomkrk letíte po schodech

a potom vzdech

proletí jak stín mezi stěny

když vzkazy z dračích krků

každý jinam se řítí k zemi