Takovej den

Bydlíte ve svý ulici, ve svým pokoji, ve svý duši. Držíte dlaně nad malým plamínkem, kterej udržujete, aby hořel. Plamínek vášně hořící nad malinkýma krásama života a všedního momentu. Věci, který jsou kolem nás, můžou v nás zanechávat otisky. Otisky v čase a v srdíčku.

A tyhle otisky přidáváme do plamínku, aby hořel. Bez něj je prázdno, je ticho, je nic. Bez něj nás jednou zaklapnou do bedny a ani nepoznáme změnu. Naší sbírku cédéček hoděj do popelnice a boty si obuje kamarád z domova důchodců. Tak takhle ne. Takhle nechci přestat hrát. Až budu končit svou roli, chci mít pořád ruce nad plamínkem a usmívat se. Protože ve stínech, který se mihotají kolem poznám tebe a tebe a tebe a tebe. A vy se budete taky usmívat a hřát si dlaně nad plamínkama.

To krásný vytváří člověk. To ošklivý taky. Chci to krásný. A to je v tom, umět si to krásný najít. Najít a podržet. Život má bejt radost. Ne radost juchací a skákací ..to nejde pořád ..ale radost hřejivosti. Víšjak, při tý se dá občas brečet, občas se strachovat, občas držet za ruku. Ale nezmizí. Protože to krásný vytváří člověk. A má tendenci to vyhledávat. A podržet.

Žijeme ve filmu, kterýmu nerozumíme, a když už ho pochopíme, míváme pěknej nápis na žulový ozdobě svýho příbytku. A neni to trochu pozdě? Užijme si svoji roli. I s pláčem, i obavama. Pořád je to jenom film. Pár lidí ho zkoukne, a někdo zatleská. Tak hlavně, aby bylo čemu.

Někdo žije v hlubinách .. čehosi ... a někdo na povrchu .. A často je to obráceně, než by mělo. Než by mělo, pokud toužíme po udržování svýho plamínku vášně a radosti. Hlubiny strachu a povrch radosti. Obráceně. Ale stačí se dívat. A vidět a skládat políčka svýho filmu. Aby zatleskali dobře odvedený práci. Ale film není jenom řemeslo. V našem filmu by neměla chybět láska. K detailu, k člověku, k životu. Někdo žije v hlubinách ..

Chci chodit ve vejškách kvůli schopnosti nadhledu. Chci sedět na zemi, abych neměl frňák nahoru. Chci žasnout nad světem, protože je nad čím. Chci bejt skromnej, protože jsem se na tom všem podílel tak málo. Chci držet za ruku, protože jsem člověk. Chci udžovat plamínek, protože o tom je podle mě život... myslím, že hlavní je, že ..chci ...

Láska k autům, tentokrát mimo Ameriku

Většina už o mě asi aspoň tuší, jak to mám s americkejma autama. No ..ale zjišťuju, že i v neamerický oblasti vznikaly káry, co se mi zatraceně líbí. Nevim, možná maj s těma mýma oblíbenýma něco společnýho. Koukneme se na ně? :-) Já jo :-)).

Tak .. :-)), tohle je Maserati Ghibli - ghibli prej je horkej saharskej vítr, a tady si asi vzali inspiraci od volkswagenů , nebo opačně? :-) Ghibli se dělalo v Itálii ve dvou vlnách, mezi roky 66 a73, a potom ještě novější verze mezi roky 92 a 97. No, ale ty starší jsou hezčí :-)).

Tyjo, tohle je Porsche Tapiro. Jsme v roce 1970 a tohle auto spatlali ve firmě Ital Design, namontovali to na Porsche 914/6 a fotili to s polonahejma kočkama. No kdopa by to nechtěl :-)).

Udělam malou fotoodbočku. Když se podíváte na následující obrázek, napadá vás to taky? Kam, doprčic, narvou do těch placatejch aut tak obrovský motory :-))). Tohle je Feruuccio Lamborgini představující kamarádům :-)) první V12 lamborghini motor. Jestli voni se ty sportovní auta po něm nejmenujou :-)).

No a tohle jsem sem dát musel :-)), protože to autíčko jsem měl jako angličáka od Matchboxu, teď ho má malej Ondra, a úžasný na tom je, že je to úplně stejná barva, jak ten modýlek. Jde o Jaguar XK 120 a líbí líbí líbí :)-)).

Tohle zelený auto je moc vzácnej Aston Martin DBS Vantage a kdyby vám ho chtěl někdo nutit, nutil by vám ho za 98 tisíc Eur, přibližně. Ale v kufru je určitě aspoň přibalená pramenitá voda nebo sada k sestavení ostřelovací pušky .)-).

Dáme si hádanku :-)), abyste při brouzdání po netu nezakrněli :-)). Takžeeeeee, připraveni? Máte za úkol poznat pána podle xichtu. To je co ... ale nebojte, dám vám nápovědu. Bud je to Enzo Ferrari, Ferdinand Porsche nebo Klaus Volkswagen :-))). Dobře, uznávám, že Klaus VW neexistuje. A uznávám, že to nebyly nápovědy, ale možnosti. Takže nápověda, ten pán se narodil ve Vratislavicích nad Nisou, což byla a už zase není část Liberce. Pomohlo? Dobře, tak ještě, že je to ten človík, co zkonstruoval VW Brouk. Jo, je to Poršák :-))).

No a aby to tu nebylo samej starej pán, tak vrzneme na konec ještě nějaký pěkný auto. Protože jich mám na výběr spooustu a těěžko vybírám, rozlosuju to. And the winner is ... De Tomaso Pantera. Italskej sporťák, sedmdesátý až devadesátý léta a penízky do toho narval Ford. Tvary vykouzlil pan Tom Tjaarda, haha, ne, nic..nebudu se chovat jak malej tjarda, tedaaa :-)) Jarda. AAA máme to za sebou, jestli nebudu línej, zas to bude pokračovat, a nebo se opět opřu o milovanou Ameriku. Viiď, takový Camaro :-)).