Vertikální příběh

Většina vyprávění se pohybuje v rovině horizontální. Řekl jsem si, jestli by nebylo jednou pro tebe, milý čtenáři, osvěžující, kdyby to projednou bylo jinak. Nebudeme popisovat věci a lidi, pohybující se zleva doprava, tedy pobíhající mezi různými lokacemi, nebudeme rozpitvávat časové události tak, jak se odehrály po sobě, ani nebudeme přehazovat jejich pořadí na časové ose, která, jak jistě víš, nejčastěji bývá znázorňována jako vodorovná osa táhnoucí se zleva doprava a naopak. Pojďme zažít osvěžující výlet vertikálním směrem. Uvolněme svoje mozkové závity a představme si, že v našem příběhu se všechno podstatné odehrává ve směru nahoru a dolů, či naopak. Nebudeme zdržovat, jdeme na to.

Frank má na sobě oblek a potí se mu čelo. To, co se chystá udělat, normálně nedělá, ale vzhledem k tomu, že jeho obchodní partner má přání, aby se to odehrálo takhle, musí se, ne on se CHCE, přizpůsobit.

Melanie je pevně odhodlaná. Její oči se dívají dopředu a Melanii napadá, jaká je to ironie, že tím opravdu nelze myslet, že se dívá do budoucnosti. Má ruce volně podél těla a vnímá každý milimetr svojí kůže. Svojí unavené, zbytečné kůže.

Grace je malá holka. Dneska poprvé jí zmrzlinu. Obrovská homole vanilkové dobroty láká k olíznutí. Milióny chuťových pohárků zažívají svůj malý gastronomický orgasmus. Signály dlouho očekávané rozkoše prolétávají nervovými vlákny tam a zpět. Mozek vydává nové pokyny pro další a další dychtivé ochutnávání. Pomalu, aby to neuteklo, rychle, protože strašně chci!

Frankova interakce s tlačítkem výtahu způsobuje pohyb vzhůru. Příliš pomalý na to, aby ta hrůza rychle utekla, příliš rychlý na to, aby Frank mohl přesvědčit sám sebe, že se vlastně nic neděje. Prosklený venkovní výtah. Nikdy, NIKDY by do toho sám dobrovolně nevlezl. Dnes jde ale o obchodní schůzku jeho života. Na střeše superhypermoderního obchodního centra. Malá romantická kavárnička s vonícími šálky na bělostných podšálcích. V padesátimetrové výšce.

Melanie chtěla víc. Chtěla víc, než jen pořád prohrávat. Aspoň jednou zažít ten neopakovatelný pocit vlastního vítězství. Kdekoliv, jakkoliv. V kartách, ve sportu, při dobíhání tramvaje, při počítání vrácených peněz. Aspoň jednou se necítit jako spráskaný pes. Melanie má ruce volně podél těla a její oči se (ne)dívají dopředu.

Grace je příliš nedočkavá. Příliš horlivá. Příliš prudká. Její touha způsobuje, že pohyby jindy prováděné automaticky, klidně i když rychle, jsou prováděny zbrkle, nepřesně, divoce. A navíc koutkem oka zahlédne něco neobvyklého, něco, co do tohohle svým způsobem jedinečného a idylického okamžiku nepatří. A tak místo lehkého kontaktu s pochutinou narazí rty do vysokého kopečku a způsobí jeho nezadržitelné zhroucení. Sami to znáte. V tomto okamžiku už se zmrzlina zachránit nedá. Sjede z vyhraněného prostoru a mizí i se všemi rozkošemi sní spojenými do nenávratna.

Abychom se vyhnuli pohybu po časové ose, ukážeme si to nejpodstatnější ze všech tří příběhů současně, v jediném okamžiku. Často se to stává a většinou si toho nevšímáme. Vnímáme svůj vlastní svět, svoje události, svoje příběhy. Nejednou však cizí příběh zasáhne, nebo řekněme přesáhne do toho našeho. Bývá to pro nás překvapivé, nečekané. Totéž se děje teď.

Frank je v půlce své cesty nahoru a uvědomuje si, že sousto, které si nabral, je pro něj asi příliš veliké. Nohy mu slábnou a hrozí, že omdlí. V témže okamžiku uvidí něco, co dokončí dílo zkázy. Na protější straně náměstí přibližně ve výšce jeho očí se volným pádem řítí k zemi dívčí tělo. Melanie už byla rozhodnutá dávno před tím. Grace, která zahlédla stín vrhající se z věže dolů v témže okamžiku neví, jestli sledovat hrůzu cizí nebo onu menší, ale mnohem více osobní.

Dovolme si na závěr být poněkud horizontální. Ať totiž chceme nebo nechceme, většina akcí vertikálních tak většinou končí. Melanie se pro jednou cítila vítězem, byť její vítězství pochopitelně vnímáme jako poněkud diskutabilní. Grace zvolila pokus o záchranu zmrzliny a čistí si vanilkový krém proteklý mezi prsty. Frank si očistil kalhoty od prachu usazeného na podlaze výtahu a míří za svým šálkem kávy a obchodem, který stejně nebude tak důležitý, jak si myslí.

Zbývá dodat, že Frank, Melanie a Grace jsou příbuzní. Tři generace. Jeden okamžik. Vertikála.