Klouže to

Kdo maže, ten jede. No jo, ale takhle v zimě tohle rčení (nebo co to je) tak nějak ztrácí své pozitivní vyznění a vytváří na obličeji výraz nelibosti. Když vám boty hupnou do vejšky a vy sledujete hvězdy ve zrychleném záklonu, není to fajn. Když stojíte na brzdě svého milovaného plecháčka a přesto se řítíte rychlostí přímo závislou na rychlosti, kterou jste jeli před zabrzděním, není to fajn. Když kolem vás projde vaše idolka (taky hezký slovo) a vám nechtěně uklouzne poznámka o kvalitě právě spatřeného a dotyčná je netykavka, není to fajn. Ale jinak jsou ty asociace s klouzáním vlastně docela příjemný, taky vás to napadlo, že jo. Třeba když kvalitní whisky klouže do krku, nebo když po namáhavém dni vklouznete do vyhřátého pelíšku. A vůbec, nechte teď rozjetou fantazii pracovat. Ale pozor, klouže to!

Něco novýho

Už si delší dobu říkám, že by se tu mělo objevit něco novýho a pořád mě nenapadlo, co lepšího sem dát, než doteď přítomných několik báječných kapitol své báječné druhé knihy. Báječný nápad, ale ne tak snadno uskutečnitelný. Počasí se mění, krása střechy zůstává. Reklamy se mění, heslo v hlavě zůstává. Počasí se mění, dění není k snění. Chtěl jsem napsat něco novýho a tak to napíšu: NĚCO NOVÝHO.